Pondělní oslava narození dítěte se drobně protáhla. Úterní program vyhořel. Středa plně funkční a snažím se dodělat resty. Schůzka i na 7h večer v jiném městě. Před 4h z práce pro synka. Nádherná chvíle společně doma. Rozumíme si. Užíváme si jeden druhého.
Přichází žena.
Ve zkratce: Nepozdraví. Pusu nedá. Vyčítá předchozí nepřítomnost i současnou přítomnost doma. Vlídného slova nemá. Snaha vyvolat pocit viny.
Odjíždím na jednání. Z domu smršť vyčítavých, vytýkacích, vysíracích zpráv. Jednání se daří. Zábava. Překračujeme pracovní rovinu. Zřejmě další byznys. Mám chuť jemně slavit. Zprávy ženě bez reakce. Z jiné strany pozvání na trojku – když vezmu kámoše, tak čtyřku.
Mám možnost volby, jak budu trávit večer. Kam se mi chce víc? Mám dobrovolně volit večer plný bezpohlavní negace?
Hmm?
Vychází mi z toho životní rada:
„Chceš-li muže více doma, NEVYSÍREJ, ale vytvoř prostředí, ve kterém je příjemné být.“
JO a ještě jedna malá:
NEBUĎ BLBÁ!!!