„Je je je jé mi božsky…“, to si zpíval ne jeden / ne jedna z nás, ve chvíli kdy přímo trávil chvíle s někým jiným než je jeho partner, a nebo po té, co společně prožili něco povznášejícího.
Proč je to „zakázané“? Označováno jako špatné? Označováno jako podvod? Jaké pocity měl v tu chvíli náš dlouhodobý partner, když jsme zrovna tvořili orgasmickou symfonii, která se nesmazatelně barevně a hluboce zapsala do šedi našich dnů? Bolelo ho to? Byl těžce raněný? NIC TAKOVÉHO.
Partner má přeci vždy radost, když se máme hezky, ne? Když přijdeme nadšení / nabití z práce, tak je to přeci skvělé. Stejně tak, když přijdeme nadšení / nabití ze sportu, z divadla, z piva s kámoši. Zajímavé, že ani u těchto činností to neplatí.
Bohužel se vytvořilo pojetí vztahu vlastnit, mít, ovládat. Lidé přijali pravidlo, že by se to nemělo. Příroda tomu tak nechce nebo mě nazvěte klidně nemocným, ale proč stále cítím potřebu prcat skoro vše, co potkám.
Co je vlastně to, co zabolí, když se dozví o naši hezké chvilce?
U ženy? Obava o ztrátu zdrojů. Obava o ztrátu společenského statusu. Obava, že při konfrontaci kvalit bude horší. Vědomí, že žena se dříve či později do muže „zamiluje“ aneb chce si přivlastnit jeho zdroje……. (pomožte mi)
U muže? Ztráta pravidelného mrdu. Obava, že nová bude ještě horší než ta předchozí……. (pomožte mi)
no nic.. je to jednoduché..
!!! NEBUĎ BLBÁ!!!